Šifrovačky

Jak jsme šli za nosem

aneb Jde to i ve dvou

Oficiální stránky

Ještě v pátek ráno jsem doufal, že půjdeme tři. Kuba sice stále říkal, že neví a že to není jisté, ale pořád jsem věřil v tu lepší variantu. Nestalo se. Alespoň nám v průběhu celé hry volal, jak jsme na tom, a držel nám palce. Dozvěděl jsem se to těsně předtím, než jsem šel na nákup proviantu na hru i s informací, abych vzal sirky. Kde mám vzít sirky? Tak jsem v krámě koupil balení 3 zapalovačů s tím, že to nám musí stačit. Jen mi od té chvíle vrtalo hlavou, k čemu bude potřeba ta svíčka.

Foto

Na startu v Brandýse nad Orlicí se potkáváme s Hérou asi 5 minut po začátku hry ("Já ty telefony na 50 metrů nemám rád") a jdeme si pro zadání. Na startu orgy bavíme hláškami typu "Už dlouho jsme žádnou šifru nepodpálili" a "Na poslední šifrovačce jsme šifru zase vykoupali" a naše vtipnost slaví nečekané úspěchy. Ne tak už startovní informace, kde je něco jako šifra, ale jinde, než by měla být, a na místě, kde by měla být, je prázdno. Tak chvilku pracujeme s vedlejší šifrou a po chvíli, když naše snažení nevede k cíli, se rozhodujeme, že ty naše startovní informace přeci jen podpálíme. Zrovna v okamžiku, kdy se nám tam začíbají objevovat písmena a my zjišťujeme, že jsme na správné cestě, kolem nás prochází ke startu Iontový stabilizátor (zkráceně IS). Jestli si nás všimli, tak mají dobrou nápovědu. My se už jen jdeme zeptat orgů, kde je tu koupaliště, protože na doporučené mapě není ("Koupaliště? To tu přece zná každý") a vyrážíme.

Koupaliště je pohroma, zvláště jdete-li jen ve dvou. Najít na neohraničeném prostoru 16 ukrytých papírků rozměru cca 3x10 cm je téměř nemožné. Chvíli po nás přichází i IS a necelou hodinu hledáme vedle sebe. Zatímco my máme papírků se jmény 8, oni už 15. Pak se Héra podívá na místa, kam jsem se díval, a najednou jich máme 11. Asi mě ten večer chytla nějaká slepota. Z 11 jmen už šifru dáváme a vyrážíme souběžně s IS. Po cestě jsme se nějak od IS oddělili (v cíli jsme se dozvěděli, že míst pro 3. šifru bylo víc).

Foto

Vyzvedáváme si šifru a pokračujeme předpokládaným směrem postupu až do nejbližší obce, kde alespoň trochu méně fouká. Okamžitě vidíme, že některá písmenka , jmenovitě š a ž, jsou výraznější než jiná. Není to tisková chyba? Určitě ne, vždyť tam jsou zvýrazněné i 4 řádky, to vypadá na úmysl. Když po chvíli nemůžeme na nic přijít, bereme si nápovědu. Ta říká (poté, co nám vynadá, že nepíšeme SMS), že máme použít lupu. Tak bereme lupu a ona ta písmenka jsou skutečně výraznější. Tak jsme tam, kde jsme byli. Okolo desáté se snažíme dovolat pro absolutní nápovědu. Kolem půl jedenácté se to daří. Udivujeme nápovědu tvrzením, že z těch zvýrazněných písmen nemůžeme nic najít ("Jakých písmen? Tam nic takového není") a spokojujeme se s tvrzením, že máme použít lupu na něco jiného. Do deseti minut vyřešeno. Bohužel při prvním průzkumu lupou jsem zrovna natrefil na interpunkční znaménko, které nebylo změněné.

Následně nás už jen hledají orgové, aby nás odvezli na další stanoviště a diví se tomu, že nejsme přímo u šifry. Před rozjezdem auta nám nasazují kukly a přesun naslepo do neznáma začíná. Temná jízda. Kam jedem? Org se podle tónu hlasu culí, ale odpověď dát nechce. Pak už jen cesta podle špagátu do lesa, propagační foto ("Úsměv, prosím") a můžeme sundat kukly. Další důkaz mé slepoty: dvojitý lem na kukle je mi podezřelý hned od začátku, ale na prosvícení ne a ne něco uvidět. Po hře jsem to už viděl kdykoliv. Naštěstí Héra destrukční metodou zašitý vzkaz získává a jdeme dál.

Na dalším stanovišti jsme se zdrželi více hledáním další vhodné cesty než samotnou šifrou. Ono udaný azimut skrz les bez cesty a vzdálenost 2480 metrů, navíc na místo, které nemusí vůbec být někde na mapě označené (nehledě na to, že ani nevíme, kde jsme) není vůbec jednoduché. Pomník Žofiin buk, který je u šifry, také nikde na mapě není. Po nalezené žluté značce jsme dorazili až do Sopotnice. Zde mají být podle mapy dva pomníky - jeden je za plotem hřbitova a druhý není pomník, ale boží muka nebo něco podobného. Tak voláme orgům, kde že to vlastně je. ("Sopotnice? Tam to není") Máme jít po žluté za Sopotnici a tam u ohniště je zbytek pomníku. ("To nemůžete minout") Ještě, že tam už nějaký tým seděl, jinak bychom asi klidně prošli okolo.

Další šifra typu podívám se a vidím. Na dalším přesunu se Héra snažil pozvednout náladu a právě když mi vysvětloval, jak snadno ztrácí značku, tak se mu to povedlo. Naštěstí jen na chvilku.

Foto

Na dalším stanovišti hodně foukalo (ani ne tak silně, jako mrazivě) a v autobusové zastávce už hodinu seděl IS. Samotná šifra má nějak moc listů oboustraně potištěných nějakými obrázky. Kolik je obrázků? 22? A samostatných? 8? Jasná substituce. Po chvíli máme klíč a jedem první a poslední odstavec textu. Zbytek doluštíme, až to bude třeba. Směr Litice! V Liticích potkáváme IS, jak si jde sednout do nádraží do tepla. My pod mostem hledáme asi 20 minut (po 10 mituách každý) a znovu voláme orgy, že nemůžeme najít šifru. Po telefonickém upřesnění, na které straně mostu pod mostem to je, to už konečně nacházíme. Že jde o Vigenera, vidíme hned, jen nevíme, jaké heslo použít. Heslo stanoviště nefunguje. Co s tím? Použít zanosem? To už bychom mohli použít třeba název týmu, heslo ze stránek nebo úplně cokoliv. Tak bereme nápovědu. Pak dolušťujeme a míjí nás IS s tím, že si taky vzali nápovědu.

Foto

Další stanoviště je camp Eldorádo. Ještě, že máme Hérovy mapy z orienťáku. Bohužel je máme. Ad 1 - na doporučené mapě není žádný camp, natož pak něco se jménem Eldorádo, vůbec značené, což na Hérových mapách je. Ad 2 - název Eldorádo je jinde než vlastní camp (přesněji řečeno - přes řeku bez mostu), tak si uděláme asi kilometrovou zacházku. Na místě je opět IS a vyhřívá se na sluníčku. My vyzvedáváme šifru - noviny Metro - a jdeme taky někam na sluníčko. Přeci jen už je ráno. Než si sundám batoh, Héra má princip a za 5 minut odcházíme kolem IS, které lehce vyprovokujeme k akci a šifru dávají v naší přítomnosti. ("A teď už tu řeku přeskáčem po kamenech." "Ty si klidně skákej, já to obcházím." "Copak by to mělo smysl? Pak bych na tebe stejně čekal") Jestli IS brodil nebo obcházel nevíme, ale na tomhle přesunu jsme jim i volným tempem hodně utekli.

Foto

Na Potštejnu nás čeká číselná šifra. Zkoušíme různé metody, ale nic z toho nefunguje. A proč je to ve tvaru připomínající WTC? Až nápověda nás vrací na správnou cestu. Ale počítat písmenka ve článku je hodně ošidná věc, téměř jistě se tam vyskytne chyba. Naštěstí až v tak pokročilém stádiu, že neměla podstatný vliv. Při odchodu nereagujeme na otázky opodál luštícího IS, zda jsme si vzali nápovědu, neboť i tato informace zde může být rozhodující a na hrubý čas (bez penalizací) jsme se právě dostali do čela.

Výstup na vyhlídku před Prorubou mě málem dostal. Naštěstí na vrcholu je opět jen jednoduchá substituce. Čísla? Ty nějak vymyslíme. A abychom neblbli při hledání, tak to zapíšeme podle abecedy. Jé, už máme i systém na čísla. A pak už jen cesta dál. ("Vezmeme to přes louku, seběhneme svah v lese, překonáme potok a jsme na značce." - "Překonáme potok? To jsem neslyšel." - "Sakra, já měl mlčet. No tak to obejdem po cestě.")

Foto

Na dalším stanovišti na nás čeká básnička. Je fajn, luští se pěkně, je to zábava, počasí pěkné, ani stopa po IS, co si víc přát... Jen aby další stanoviště nebylo přes 7 km daleko. Ale co se dá dělat. Naštěstí nikde v okolí nejsou další zříceniny, které by nás zmátly.

Další šifru luštíme na náměstí v Brandýse n/Orlicí. Převod do bitmapu nás napadl okamžitě. Až na výjimky jsou všechny znaky z dolní části tabulky od orgů. Nápověda říká 1001 je 0110 (nebo obráceně? teď nevím). Ale přesto se nedaří, při přemýšlení se jen vyhříváme na sluníčku (strupy ze spálení loupu ještě dneska). Pak bereme absolutní nápovědu a jdeme do cíle, s tím, že nám zanedlouho pojede vlak, tak si chvilku popovídáme s orgy atd.

Omyl. Od orgů jsme dostali krabičku s tím, že ji máme donést do kopce na jih. Tak vyrážíme (oba, kdo ví, co nás čeká) a po chvíli bloudění (všechny cesty na jih vedou do kopce) nacházíme stanoviště, kde nám krabičku zamknou ještě podruhé. Na druhou cestu pro odemčení už jde Héra sám. Z krabičky získáváme další šifru, která už je z časových důvodů nad naše síly. Její řešení je, abychom vzali první písmena hesel všech stanovišť, tj. RRROOOEUSTBMPK a sestavili z nich smysluplné slovo. V časovém limitu, který nám zbývá do odjezdu vlaku, nestíháme a zůstáváme těsně před cílem. Při odchodu na vlak vidíme přicházet do cíle IS, který nakonec vítězí. Na nás zůstalo jen druhé místo. Ve dvou druzí? Příští rok bychom to mohli zkusit každý sám za sebe a třeba by jeden z nás vyhrál :-)

sepsal Karel

© 1999–2017 Robert-Antonio, robert@antonio.cz   Written in VI
Optimalizováno pro jakýkoliv prohlížeč zobrazující dle standardů XHTML 1.1 a CSS2, např. Mozilla, Firefox, Opera a Links.