
Hrdinský epos, kterak pět Mařenek tmou běželo
- Obsazení:
- Ježibabka - kostymérka, živý IDOS
- Hanka - poskytovatelka přístřeší
- Robert-Antonio - kryptograf
- Tom - brilantní brnolog
- Jakub alias Neznámýtomůvkamarád - počítačová podpora
- Motto:
- Temným štatlem divočinou
hladový a roztrhán
s tužkou v ruce, s mapou v báglu
uhání vpřed Mařenka!
(kdo to zrýmuje, dostane čokoládu!)
Část první - Před začátkem Tmy
17.15 - Máme sraz na brněnském nádraží. Přicházíme v plném až přeplněném
počtu. Ježibabka okamžitě vybaluje vkusné mařenkovské hábity. Při
skupinovém focení v krojích způsobujeme menší dopravní kolaps před
nádražím. Blíživše se Kraví hoře, houstnou kolem nás různé pětice, marně
se snažíci o nenápadnost. Na místě to vypadá, jako by si tam dala sraz
veškera mládež brněnská. Obhlížíme známé lidi (třeba Monču a její na
poslední chvíli vytvořený nový tým) a vysíláme nenápadneho špióna do
jezírka.
18.25 - 127 špiónů se mačká v jezírku (naštěstí vypuštěném) a dělá, jako
by tam byli sami a úplnou náhodou. A už slyšíme první indicii - hledejte
zprávu v odpadkových koších na kopci. Parčík se zaplní pěti sty somráky a
vbrzku nacházíme obálku s rozstříhanou zprávou. Památník 600 metrů od
0800-124 100. Ajta, bezplatná telefonní linka. Budky v okolí jsou
beznadějně obsazeny, ale telefon na Ježibabčiných kolejích je naštěstí
volný. Operátorka Ebanky má ohromnou radost, jak jí již po x-té obtěžují
"nějací cucáci hrající jakousi připitomělou hru", ale stejně jí voláme
ještě podruhé pod jménem Qrulanti, abychom se dozvěděli její adresu
(Ebanky, nikoliv operátorky).
19.30 - Netrvá nám příliš dlouho, než zjistíme, že papírek s podivnými
dvojicemi čísel je čára zadaná souřadnicemi, v níž Ježibabka poznává
Brněnského draka. Cestou míjíme Pellicovu ulici, a ihned si vzpomenu na
Jednu Janu, která zde kvartýr má a Tmou neběží. Rozdělíme se tedy, Tom s
Jakubem jdou na další stanoviště, Hanka, Ježibabka a já jdeme k Janě na
slovíčko. Krátká návštěva nás povzbudí na duši. Janička slíbila, že na nás
bude v bdělém stavu myslet a na dálku podporovat. V padajícím soumraku
odcházíme.

Část druhá - Už jdeme tmou!
20.30 - Když se opět setkáme, Tom s Jakubem stále dumají, jaká šifra se
skrývá v notovém zápise. Přečtu si noty a hele, ona to není šifra, je to
regulérní notový zápis naší hymny! Luštění jde o poznání snadněji a jdeme
hledat informátora na hlavní nádraží. Obtěžujeme pár instruktorsky
vypadajících mladíků, než Jakub najde toho pravého a dostaneme od něj
cédéčko. Co s ním? No jasně, na LF mají otevřený lab! Před labem je
narváno a zdravíme se s Šárkou a jejím odyssejským Prknem a s
Mojkovým&Jitčiným týmem, jehož název jsem opět zapomněl. Na Jakubovu a
Ježibabčinu kartu se průběžně střídáme a z cédéčka se nám line avantgardní
zpracování známe písničky o hladovém a roztrhaném partyzánovi.
24.00 - No konečně! Už to vypadalo na prohru. U sochy partyzána na
Moravském náměstí se motalo mnoho týmů, ale zpráva nikde. Tom si vzpomíná
ještě na jiný památník, ale zpráva není ani tam. Na internetu hledáme
ulice, zastávky, hospody nebo i hotely či kulturní zařízení s partyzánem v
názvu, ale marně. Ale nakonec jsme partyzána našli, a to jako sochu na
náměstí SNP. Při návratu se ještě zastavíme na Moravském náměstí a děláme,
jako bychom tu zprávu našli někde zde v křoví. Aspoň tím vzbudíme zbylé
hledající týmy z beznadějné melancholie.
1.00 - Štěstí nám přeje, noční autobusy stíháme přesně akorát. V
Řečkovicích se Tom a Jakub dobře orientují a v binci na korbě odstaveného
vagónu je další zpráva odkazující se na žlutou turistickou značku. Žlutá
vede z Řečkovic do Obřan, ale protože na mapě Moravského krasu již
řečkovický začátek není, vydáváme se na žlutou od Obřan. Aspoň si
vyzkoušíme nádhernou ozvěnu pod širokými oblouky obřanského železničního
mostu.
Část třetí - V divočině nad Brnem
2.51 - A jsme v opravdové černé tmě, jíž neruší ani světlo pouličních
lamp. Na žluté, poblíž Soběšic je kromě zprávy také vrcholová kniha.
Šifře říkající něco o tom, jak papírkům nesvědčí oheň a teplo, nějak
nerozumíme, a tak se (hlavně Ježibabka) vyžíváme na vrcholové knize.
Nejsme sice první, ale máme alespoň nejhezčí zápis!
4.30 - KRIZE PRVNÍ. Zmateni z šifry o ohni a teple jsme nazdařbůh
vyrazili k obřanské teplárně. Zde samozřejmě nic není a všech Mařenek se
zmocňuje únava. Po krátkém šlofíku rozhodujeme vrátit se a nějak dospat na
nádraží. Nikdo stejně neví, jak dál.
4.45 - Ale již v tramvaji se situace zcela zpřevrátila. Tomova kamarádka
z jiného týmu prozradila, že všechny ty řeči o ohni nás jen měly donutit k
nahřívání papírku, na němž byla zpráva neviditelným inkoustem. Ironií je,
že jsme to také zkoušeli, ale jaksi málo a nic se nám
neukázalo...Každopádně, únava se někam ztratila (asi ze zakutálela pod
sedadla, ale nikdo ji tam ani nehledal) a z nejbližší zastávky běžíme na
židenické nádraží, abychom stihli ranní vlak do Bílovic.
Část čtvrtá - Údolím Svitavy vpřed!
6.00 - Zatímco stoupáme z Bílovic do kopců ke Kašparově studánce,
sluníčko se rozhodlo vstát a Tmou tak ztratila svůj hlavní image. Ani nám
to nevadí, hlavně, že víme, jak dál. U studánky je jednoduchá matematická
úloha a další stanoviště určené azimutem.
7.30 - KRIZE DRUHÁ. Azimut jsme zaměřili špatně, lezeme zbytečně na dva
kopce a nakonec zjišťujeme, že jsme azimut naměřili špatně. A navíc je cíl
na druhém břehu Svitavy a nejbližší most je kilometr proti proudu. Únava
se hlásí podruhé a ani vlaky, míjející nás na souběžné trati, nezvedají
náladu 2/5 Mařenek, u nichž by zpravidla měly vyvolávat euforii.
9.00 - Kopec na druhém břehu je o poznání strmější, než na prvním a azimut
míří naschvál až na vrchol. Pod vrcholem necháváme Hanku, aby se vyspala
a pohlídala bagáž. Na vrcholu nacházím výsek knihy o rackovi. Je vskutku
zajímavý, ale na Tmu jaksi nepoužitelný. Nápověda visící v u blízkého
památníku Stromy nám také zprvu připadá nesmyslná. Až do té doby, než si
Jakub všiml miniaturních bílých koleček na písmenech, která jsme všichni
považovali nanejvýš za tiskovou chybu. Opodál si nad šifrou bezvýsledně
láme hlavu jeden geniální spolužák z matfyzu. Hezký pocit. Povzbuzeni
úspěchem sbíháme zpátky do údolí.
10.00 - Zatímco ostatní týmy obcházejí ostroh údolím řeky, Mařenky nejsou
měkké a jdou přímo. To jest železničním tunelem, dvoupětinovou většinou
odhlasováno.
Zpráva je na železničním mostě, bohužel ale zrovna na pilíři
uprostřed řeky. Ježibabka se okamžitě nabízí a za pomoci dvou bidel se po
naplavených kládách dostává k pilíři. Ve zprávě máme vyluštit křížovku,
ale v běžných křížovkách se nachází také legenda. Tady jaksi chybí...Ale
jde to a dokonce jsme hotovi ještě dříve, než tým šílených informatiků (ahoj Věroši :),
kteří to zkoušeli luštit pomocí počítače. Další stanoviště je na zřícenině
Ronov, k níž si opět zkracujeme cestu tunelem.
10.45 - Čím to asi je, že všechna stanoviště jsou na kopcích, ale střídavě
na levém a pravém břehu Svitavy? Nějak se nám nechce věřit, že by to byla
jen náhoda. No, zatím to ještě jde, nohy nás nezrazují. Kolem zříceniny je
početný hlouček týmů a u většiny se ozývají povzdechy "ach jo, zase
matika". Ne tak u Mařenek, které jásají "sláva, zase matika, to bude
hračka!" Také že je. Problém je však jinde. Musíme dojít 7 km zpět do
Těsnohlídkovy rokle pod Bílovicemi, vlak v 10.51 nestíháme a další jede až
v 11.51. A v poledne je oficiální konec hry. Pěkné vyhlídky.
11.51 - Stopem nás nikdo nevzal, tudíž jedeme vlakem. Spolu s dalšími
dvěma týmy si necháme vystavit skupinovku. Průvodčí z toho nevypadá příliš
nadšeně, ale nakonec stihne spočítat cenu ještě dříve, než vystoupíme v
Bílovicích. Nikdo mu v počítání nepomáhal, ačkoli matematiků mezi námi
bylo dost a dost. To je ta pasažérská solidarita.
Část pátá - Epilog
12.00 - Ačkoli ještě hecuji, abychom se na konec hry neohlíželi a prošli
skutečně všechna stanoviště, podléháme stádnímu pudu a jdeme k pomníku S.
K. Neumanna v Bílovicích, kde mělo být vyhlášení výsledků. Tedy spíše
bylo, my jsme přišli již s křížkem po funuse. Něco se dozvídáme od
Jitky&spol., kteří tam již hezkou chvíli odpočívali. Jak Jitčin tým také
hledal teplárnu a zkoušel štěstí i u spalovny. Jak Monču opustil tým a ona
to musela vzdát. Jak jsme Petře večer poradili pár stanovišť a nakonec nás
u vrcholové knihy předběhla. Inu, po Tmě je každý generálem!
13.00 - Na hlavním nádraží se loučíme s ostatními týmy. Byli jste borci.
Možná takoví borci jako Mařenky. Možná i větší, ale to asi ne. Zmožené
Mařenky jdou k Hance do bytu konečně se zaslouženě vyspat.
