Šifrovačky

Hrdinský epos, kterak pět Mařenek tmou běželo

Obsazení:

Ježibabka - kostymérka, živý IDOS

Hanka - poskytovatelka přístřeší

Robert-Antonio - kryptograf

Tom - brilantní brnolog

Jakub alias Neznámýtomůvkamarád - počítačová podpora

Motto:

Temným štatlem divočinou
hladový a roztrhán
s tužkou v ruce, s mapou v báglu
uhání vpřed Mařenka!

(kdo to zrýmuje, dostane čokoládu!)

Část první - Před začátkem Tmy

17.15 - Máme sraz na brněnském nádraží. Přicházíme v plném až přeplněném počtu. Ježibabka okamžitě vybaluje vkusné mařenkovské hábity. Při skupinovém focení v krojích způsobujeme menší dopravní kolaps před nádražím. Blíživše se Kraví hoře, houstnou kolem nás různé pětice, marně se snažíci o nenápadnost. Na místě to vypadá, jako by si tam dala sraz veškera mládež brněnská. Obhlížíme známé lidi (třeba Monču a její na poslední chvíli vytvořený nový tým) a vysíláme nenápadneho špióna do jezírka.
18.25 - 127 špiónů se mačká v jezírku (naštěstí vypuštěném) a dělá, jako by tam byli sami a úplnou náhodou. A už slyšíme první indicii - hledejte zprávu v odpadkových koších na kopci. Parčík se zaplní pěti sty somráky a vbrzku nacházíme obálku s rozstříhanou zprávou. Památník 600 metrů od 0800-124 100. Ajta, bezplatná telefonní linka. Budky v okolí jsou beznadějně obsazeny, ale telefon na Ježibabčiných kolejích je naštěstí volný. Operátorka Ebanky má ohromnou radost, jak jí již po x-té obtěžují "nějací cucáci hrající jakousi připitomělou hru", ale stejně jí voláme ještě podruhé pod jménem Qrulanti, abychom se dozvěděli její adresu (Ebanky, nikoliv operátorky).
19.30 - Netrvá nám příliš dlouho, než zjistíme, že papírek s podivnými dvojicemi čísel je čára zadaná souřadnicemi, v níž Ježibabka poznává Brněnského draka. Cestou míjíme Pellicovu ulici, a ihned si vzpomenu na Jednu Janu, která zde kvartýr má a Tmou neběží. Rozdělíme se tedy, Tom s Jakubem jdou na další stanoviště, Hanka, Ježibabka a já jdeme k Janě na slovíčko. Krátká návštěva nás povzbudí na duši. Janička slíbila, že na nás bude v bdělém stavu myslet a na dálku podporovat. V padajícím soumraku odcházíme.

Část druhá - Už jdeme tmou!

20.30 - Když se opět setkáme, Tom s Jakubem stále dumají, jaká šifra se skrývá v notovém zápise. Přečtu si noty a hele, ona to není šifra, je to regulérní notový zápis naší hymny! Luštění jde o poznání snadněji a jdeme hledat informátora na hlavní nádraží. Obtěžujeme pár instruktorsky vypadajících mladíků, než Jakub najde toho pravého a dostaneme od něj cédéčko. Co s ním? No jasně, na LF mají otevřený lab! Před labem je narváno a zdravíme se s Šárkou a jejím odyssejským Prknem a s Mojkovým&Jitčiným týmem, jehož název jsem opět zapomněl. Na Jakubovu a Ježibabčinu kartu se průběžně střídáme a z cédéčka se nám line avantgardní zpracování známe písničky o hladovém a roztrhaném partyzánovi.
24.00 - No konečně! Už to vypadalo na prohru. U sochy partyzána na Moravském náměstí se motalo mnoho týmů, ale zpráva nikde. Tom si vzpomíná ještě na jiný památník, ale zpráva není ani tam. Na internetu hledáme ulice, zastávky, hospody nebo i hotely či kulturní zařízení s partyzánem v názvu, ale marně. Ale nakonec jsme partyzána našli, a to jako sochu na náměstí SNP. Při návratu se ještě zastavíme na Moravském náměstí a děláme, jako bychom tu zprávu našli někde zde v křoví. Aspoň tím vzbudíme zbylé hledající týmy z beznadějné melancholie.
1.00 - Štěstí nám přeje, noční autobusy stíháme přesně akorát. V Řečkovicích se Tom a Jakub dobře orientují a v binci na korbě odstaveného vagónu je další zpráva odkazující se na žlutou turistickou značku. Žlutá vede z Řečkovic do Obřan, ale protože na mapě Moravského krasu již řečkovický začátek není, vydáváme se na žlutou od Obřan. Aspoň si vyzkoušíme nádhernou ozvěnu pod širokými oblouky obřanského železničního mostu.

Část třetí - V divočině nad Brnem

2.51 - A jsme v opravdové černé tmě, jíž neruší ani světlo pouličních lamp. Na žluté, poblíž Soběšic je kromě zprávy také vrcholová kniha. Šifře říkající něco o tom, jak papírkům nesvědčí oheň a teplo, nějak nerozumíme, a tak se (hlavně Ježibabka) vyžíváme na vrcholové knize. Nejsme sice první, ale máme alespoň nejhezčí zápis!
4.30 - KRIZE PRVNÍ. Zmateni z šifry o ohni a teple jsme nazdařbůh vyrazili k obřanské teplárně. Zde samozřejmě nic není a všech Mařenek se zmocňuje únava. Po krátkém šlofíku rozhodujeme vrátit se a nějak dospat na nádraží. Nikdo stejně neví, jak dál.
4.45 - Ale již v tramvaji se situace zcela zpřevrátila. Tomova kamarádka z jiného týmu prozradila, že všechny ty řeči o ohni nás jen měly donutit k nahřívání papírku, na němž byla zpráva neviditelným inkoustem. Ironií je, že jsme to také zkoušeli, ale jaksi málo a nic se nám neukázalo...Každopádně, únava se někam ztratila (asi ze zakutálela pod sedadla, ale nikdo ji tam ani nehledal) a z nejbližší zastávky běžíme na židenické nádraží, abychom stihli ranní vlak do Bílovic.

Část čtvrtá - Údolím Svitavy vpřed!

6.00 - Zatímco stoupáme z Bílovic do kopců ke Kašparově studánce, sluníčko se rozhodlo vstát a Tmou tak ztratila svůj hlavní image. Ani nám to nevadí, hlavně, že víme, jak dál. U studánky je jednoduchá matematická úloha a další stanoviště určené azimutem.
7.30 - KRIZE DRUHÁ. Azimut jsme zaměřili špatně, lezeme zbytečně na dva kopce a nakonec zjišťujeme, že jsme azimut naměřili špatně. A navíc je cíl na druhém břehu Svitavy a nejbližší most je kilometr proti proudu. Únava se hlásí podruhé a ani vlaky, míjející nás na souběžné trati, nezvedají náladu 2/5 Mařenek, u nichž by zpravidla měly vyvolávat euforii.
9.00 - Kopec na druhém břehu je o poznání strmější, než na prvním a azimut míří naschvál až na vrchol. Pod vrcholem necháváme Hanku, aby se vyspala a pohlídala bagáž. Na vrcholu nacházím výsek knihy o rackovi. Je vskutku zajímavý, ale na Tmu jaksi nepoužitelný. Nápověda visící v u blízkého památníku Stromy nám také zprvu připadá nesmyslná. Až do té doby, než si Jakub všiml miniaturních bílých koleček na písmenech, která jsme všichni považovali nanejvýš za tiskovou chybu. Opodál si nad šifrou bezvýsledně láme hlavu jeden geniální spolužák z matfyzu. Hezký pocit. Povzbuzeni úspěchem sbíháme zpátky do údolí.
10.00 - Zatímco ostatní týmy obcházejí ostroh údolím řeky, Mařenky nejsou měkké a jdou přímo. To jest železničním tunelem, dvoupětinovou většinou odhlasováno. Zpráva je na železničním mostě, bohužel ale zrovna na pilíři uprostřed řeky. Ježibabka se okamžitě nabízí a za pomoci dvou bidel se po naplavených kládách dostává k pilíři. Ve zprávě máme vyluštit křížovku, ale v běžných křížovkách se nachází také legenda. Tady jaksi chybí...Ale jde to a dokonce jsme hotovi ještě dříve, než tým šílených informatiků (ahoj Věroši :), kteří to zkoušeli luštit pomocí počítače. Další stanoviště je na zřícenině Ronov, k níž si opět zkracujeme cestu tunelem.
10.45 - Čím to asi je, že všechna stanoviště jsou na kopcích, ale střídavě na levém a pravém břehu Svitavy? Nějak se nám nechce věřit, že by to byla jen náhoda. No, zatím to ještě jde, nohy nás nezrazují. Kolem zříceniny je početný hlouček týmů a u většiny se ozývají povzdechy "ach jo, zase matika". Ne tak u Mařenek, které jásají "sláva, zase matika, to bude hračka!" Také že je. Problém je však jinde. Musíme dojít 7 km zpět do Těsnohlídkovy rokle pod Bílovicemi, vlak v 10.51 nestíháme a další jede až v 11.51. A v poledne je oficiální konec hry. Pěkné vyhlídky.
11.51 - Stopem nás nikdo nevzal, tudíž jedeme vlakem. Spolu s dalšími dvěma týmy si necháme vystavit skupinovku. Průvodčí z toho nevypadá příliš nadšeně, ale nakonec stihne spočítat cenu ještě dříve, než vystoupíme v Bílovicích. Nikdo mu v počítání nepomáhal, ačkoli matematiků mezi námi bylo dost a dost. To je ta pasažérská solidarita.

Část pátá - Epilog

12.00 - Ačkoli ještě hecuji, abychom se na konec hry neohlíželi a prošli skutečně všechna stanoviště, podléháme stádnímu pudu a jdeme k pomníku S. K. Neumanna v Bílovicích, kde mělo být vyhlášení výsledků. Tedy spíše bylo, my jsme přišli již s křížkem po funuse. Něco se dozvídáme od Jitky&spol., kteří tam již hezkou chvíli odpočívali. Jak Jitčin tým také hledal teplárnu a zkoušel štěstí i u spalovny. Jak Monču opustil tým a ona to musela vzdát. Jak jsme Petře večer poradili pár stanovišť a nakonec nás u vrcholové knihy předběhla. Inu, po Tmě je každý generálem!
13.00 - Na hlavním nádraží se loučíme s ostatními týmy. Byli jste borci. Možná takoví borci jako Mařenky. Možná i větší, ale to asi ne. Zmožené Mařenky jdou k Hance do bytu konečně se zaslouženě vyspat.