Šifrovačky

Hvězdná brána otevřená

Hvězdná brána otevřená, šesti znaky otočená, kdo do ní vejde, tomu luštit nejde, ať je to ten nebo ten, zkysne v dešti nad ránem!

Je jaro a generál Hammond láká nevybouřené mladíky, kteří nikdy nezažili vojenskou povinnou službu, a touží zažít žůžo dobrodrůžo v maskáčích a bagančatech. Letos se rozhodl verbovat kanónenfutr na jakési vesmírné potvorníky, kteří přicházejí skrze hvězdné rány a otravují pracující lid. Tak jsme se i my Jeníčci rozhodli podlehnout vábení testosteronu a složili vojenskou přísahu. Originální film jsem sice viděl naposledy jako kluk a vůbec si z něj nic nepamatuji, ale když jsem mohl organizovat tři ročníky Matrixu, aniž bych viděl jediný filmový Matrix, tak neznalost Hvězdné brány mne nemůže zabránit, abych v letošním ročníku neklepal na cíl už o půlnoci, že?

Po úspěšném ročníku 2012 jsme se rozhodli opět slepit tým Jeňadla ze dvou Jeníčků, dvou Tykadel a jedné slečny z Kukytýmu. Na start u nádrže v Prokopáči se scházíme včas, tudíž máme čas na vymýšlení různých koordinačních strategií, které jsme jako obvykle stejně nakonec nedodržovali. Jako týmový ranař odcházím na výcvik, kde nám Luboš udělal vojnu jako řemen. Luboš byl možná dobrým důstojníkem, ale kázeň v mužstvu neudržel. Poté, co jsme ho na tréninkovém běhu všichni předběhli, se snažil udržet bojovou morálku alespoň řízným zpěvem. Když jsem ze zpěvu vydedukoval heslo, zbaběle jsem dezertoval k naší týmové blondýnce Jance, která ve spolupráci s dalšími týmy vyrobila baterii z brambor, citrónů, pomerančů a kancelářských sponek (Jak mohou zmíněné pochutiny jen tak generovat 3 volty, je mi jako softwarákovi dodnes záhadou). Třetí část startovní šifry, psanou zcela nevygooglitelnou lužickou srbštinou, si vzal na starost týmový lingvista Voda.

Filmovou šifru dáváme rychle, a tak Janka s Vodou vyráží na větev C. Scénka, kde dvě slečny hrají Prší a přitom se domlouvají jen kukáním, je obtížnější, ale zakrátko je jasné, že pojedeme na Luka. Na Lukách si moc nevíme rady s vektorovou šifrou, stejně tak jako Janka s Vodou na politickém pamfletu, tak se scházíme všichni dohromady a hned to jde lépe. To je holt náš problém, že umíme dobře luštit týmově, ale samostatně nám to nejde, což nám v průběhu hry bude brát cenné minuty oproti Roflkoptérům, Vlhkým jamám a podobně. Mezitím také Janka a Zdeňka jakýmsi podivným neautorským způsobem vyhaluzí řešení Kochovy vločky (pravděpodobně tam fungovala nějaká pokročilá verze ženské intuice), takže i déčkovou větev máme otevřenou. Zdeňka mizí na Šalamounku (byl úmysl nebo náhoda, že úderný politický pamflet s polovinou slov kapitálkami odkazoval poblíž Cibulky?), Janka s Vodou do Jinonic a Karel a já k rybníkům v Centrálním parku. Karetní šifru dává Karel jako starý karbaník levou zadní, sborka i razborka tanku je dětsky snadná, a tak máme béčko brzy hotové a první části kartuší v kapse.

Blíží se termín vydávání šifer na další tři větve E, F, G na Palačáku, což si vezmou na starost Janka s Vodou, přenechávajíce Karlovi a mně rozpracovanou kvízovou šifru. Tu se mi podaří lousknout cestou od konce Béčka na Palačák. Když tam dojdeme, má Janka s Vodou hotové dvě šifry ze tří, s nimiž mizí do Vršovic a na Pankrác. Karel a já si bereme poslední šlápotovou hnusárnu, ať máme co luštit během přesunů a jdeme dotáhnout déčkovou větev. Ta má docela dlouhé přesuny, takže než získáme další kartuše za složení prastarého stanu na Děvíně, už je tma. Zdeňka mezitím úspěšně dotáhla Céčko.

Lušticí centrum přesunujeme do McDonaldu na Pavláku. Než však tam s Karlem dojedeme, zůstala tam jen Zdeňka (Janka s Vodou zápasí s šiframi na Pankráci), měla jedinou šifru s antonymy, kterou navíc už částečně rozpracovala, takže v obavě, že zůstaneme na suchu bez šifer, přesunujeme lušticí centrum na Staromák, kde se už začaly vydávat větve H, I, J. Cestou přes centrum na mne turisté divně koukají, jako kdyby nechápali, že čelovka v noci je naprosto logická součást výbavy. Šifry z nových větví nám jdou pěkně od ruky, posíláme Zdeňku na výsadky na Čechův most a Vítkovský památník a pankráckou sekci k Jezerce na výsledné stanoviště Antonym, takže zakrátko máme Staré město vyčištěné a potřetí přesunujeme lušticí centrum na Vltavskou. Ani to moc dlouho nevydrží (holt jsme moc rychlí, no :-) a šoupeme ho počtvrté na Nádraží Holešovice, kde Karel se Zdeňkou dají kamenné kelty. U planetária, na konci Íčka, frajersky porážím jeden tým v handgranátovém pétanque, za kteréžto frajerství mne osud potrestá tramvajovou výlukou mezi Výstavištěm a Nádražím Holešovice a šlapáním celé cesty pěšky.

Janka s Vodou zatím marně hledají stanoviště u Jezerky. Hřiště odpovídající popisu tam byla dvě, společně s dalšími týmy volají orgům, jenže org se špatně podíval na jména ulic a poslílá je úplně jinam. Teprve snad po pěti telefonátech s orgem se nakonec vrátili tam, kde s hledáním začali a šifru našli ve křoví za plotem již několikrát dokonale pročesaného hřiště. Šifra je jednoduchá a posílá na Tyršův vrch, oblíbené to místo matrixích aktivit. Aktivitu Vymysli vtip na zesměšnění goa'ulda nechávají, až se sejdeme celý tým. Šli dva goa'uldové a prostřední upad.

V Holešovicích dáváme do kopy všechny zlomky kartuší (B, C, D, I) a zjišťujeme, že konečně máme jednu kartuši kompletní. Janka s Vodou se zasekli na pankrácké číselné šifře, a tak se všichni přesunujeme do centrály v Divadle 21. Já to tedy ještě vezmu výsadkem přes park Lannova, kde vyberu zadání drátěných krychliček. S jazykem na vestě dobíhám noční bus na Pavlák, takže se v divadle sejdeme všichni včas.

Divadlo je ovšem jen umně maskovaná tajná vojenská základna s hvězdnou branou. Zadáváme do brány příkaz v obskurních hieroglyfech, brána se otáčí, skřípe a nakonec otevře červí díru do jiné dimenze. Krásný zážitek!

V čem se jiná dimenze liší od té naší? Zejména v obtížnosti šifer a také v tom, že zde již orgové neposílají timeoutovaná řešení šifer. Kdo zakysne na neřešitelné šifře, může se na další stanoviště dostat jen skrze další kartuše, které odloví v první fázi. Stanoviště v druhé fázi se hledají velmi netriviálním způsobem přes hexovou mapu a fólii s hieroglyfy. Nesmíme ale orgům křivdit, v důsledku je to velmi elegantní způsob, jak odvodit stanoviště nezávisle na pořadí hieroglyfů, a dokud neznám všech šest hieroglyfů z celé kartuše, tak nemám šanci uhaluzit byť přibližnou polohu stanoviště z neúplné kartuše.

První šifru v jiné dimenzi (otočená písmena na Senovážném náměstí) dáváme ještě rychle, ale druhá šifra s písmenkovými čtverci na Churchillově náměstí je beznadějná zákysovka. Navíc začíná krápat. Zpruzený z neřešitelné šifry dávám delfskou metodou číselnou šifru v nedodělaném Géčku a nemaje co jiného na práci, jedu na Krkavčí hory udělat finální géčkovou aktivitu. Špatně zaměřené stanoviště hledám spolu s dalšími týmy skoro hodinu, následuje aktivita, při které mám zubním kartáčkem smazat nápis křídou, že Jeňadla prohrají (Proč mám mazat nápis, o němž každé malé dítě ví, že to je evidentní kravina, to netuším, holt vojenská logika...) Důležité však je, že máme další kompletní kartuši a tudíž můžeme konečně řešit něco jiného než tu zákysovku z Churchillova náměstí. Také si prvně vyzkoušíme popis hieroglyfů přes telefon.

Začíná jezdit metro a ranní busy. Na jednu stranu pozitivní, na druhou stranu to znamená, že čas se krátí. S Karlem a Zdeňkou se scházíme v Heroldových sadech nad námořní bitvou. Stále poprchává, přesunujeme se do staronového výpočetního centra na Pavlák. Jelikož Mekáč mezitím zavřel patro a nechal jen dva volné stoly hned vedle profukujích dveří, vzdali jsme zavděk konkurenčnímu KFC naproti. Poučení pro majitele nonstopů: přijde-li vám do lokálu banda pěti lidí s bágly a čelovkami, připravte se, přijdou další a budou tržby. Janka s Vodou zatím obíhali větve H a J, abychom nabrali ještě pár kartuší do foroty. Nastává ta tradiční kritická hodina nad ránem, kdy všichni usínají a i Redbull funguje jen co pár let prošlý rohypnol. Námořní bitvu nakonec dáváme, další stanoviště je kousek odsud na Karlově, jeho šifra odkazuje zpět do kola na Senovážné náměstí, takže dělám jen rychlý výsadek. Voda mi posílá finální Jéčkovou aktivitu – přesvědčit Goa'ulda v jeho vlastním jazyku, aby zradil a vydal kartuši. Goa'uldové, podobně jako 90% scifi/fantasy tvorů, mají obskurní řeč plnou apostrofů a nevyslovitelných hláskových klastrů, ale strýček Google pomohl. Nebýt toho, že matrixí webinfo nerozumí apostrofům, mohli jsme mít kartuše o hodinu dřív.

Ono to však ve výsledku nevadilo, protože abychom se pohnuli dále, musíme najít kartuši odkazující na stanoviště odkazované tou prokletou zákysovku s písmenkovými čtverci. Ta je na konci eFkové větve – té, co jsme zatím ani nenačli, protože měla hned na začátku tu hnusárnu s šlápotami. Karel si všiml na webinfu, že na šlápotovou šifru máme už dávno timeoutované řešení, a tak se Zdeňkou vyráží na efko. Hvězdičky s čísly a karty s čísly zvládají velmi dobře a během (nakonec úspěšného) dohadování s Goa'uldem a (neúspěšného) luštění písmenkových čtverců jim přes mmsky na dálku pomáháme z centrály (Jo, na tohle se smartfoun hodí. Že bych si ho konečně také koupil?). Finální aktivita už zavřela, takže Karel se Zdeňkou tam najdou už přímo zlomky kartuše. Cesta za největší zákysovku letošního Matrixu je volná. Jupí!

Nadšení však netrvá dlouho. Na Žižkově náměstí nás čeká další hnusárna ve formě posměšného textu ve čtvercové síti, plného falešných stop. Ta nás naštěstí tolik netrápí, protože další timeout otevřel cestu k finální aktivitě Háčkové větve, kam se promptně vydal Karel se Zdeňkou. Ze zlomků kartuše v parku Sacre Coeur máme další stanoviště, kartuše, díky němuž můžeme přeskočit i posměšný text. To už rutinně generujeme stanoviště z fólie jak Baťa cvičky a hieroglyfy přes telefon si stručně sdělujeme jako lopatka se smetím, véčko s fajfkou a bokorys jeskyně. Celková bilance druhé fáze: 2 vyluštěné šifry, 4 přeskočené z kartuší.

Jedu rychlým výsadkem do ulice bratří Čapků vyzvednout poslední šifru druhé fáze. Šifru samotnou sice nepotřebujeme, ale na každé ze šesti šifer druhé fáze je hieroglyf, které dohromady dají polohu cíle v druhé fázi. Zbytek týmu strategicky obsazuje dopravní uzly, takže když volám polohu cíle, Karel se Zdeňkou jen sjedou od Pavláku na Nuselské schody a cíl je náš.

Arciže jen cíl druhé fáze, do cíle celého Matrixu ještě zbývá projít závěrečnou lineárku. A čas ukazuje dvacet minut do konce hry. To nám ovšem nebrání bojovat do poslední minuty. Než vstoupíme do lineárky, musíme se zvážit a odevzdat do dezintegrátoru tolik gramů výbavy, kolik kg vážíme celý tým dohromady. To nakonec není takový problém, zvláště když my venkované jedeme do Prahy vyřizovat kromě Matrixu více věcí, a dezintegrátor pomůže jako levná úschovna na Matrixu nepotřebných krámů.

Jako první šifru z lineárky dostáváme laser. Laser je vskutku obyčejný laser, nic neukazuje, zapnutý svítí, vypnutí nesvítí. Řešení ve stylu krabičky z Tmou zavrhujeme, že snad orgové nebudou takové svině. Ani destruktivní řešení ve stylu tady nic není nevede k výsledku. Zkoušíme i správné řešení, totiž prosvítit cenzurované nápisy na fólii z Hvězdné brány a sledovat, co vyvede interference. Nevidíme nic a neviděli jsme ho ani v cíli, kde org ukazoval vzorové řešení. Na druhou stranu nás to ani moc netrápilo, protože za těch pár zbývajících minut bychom stejně už nic dalšího nestihli. Celkové pořadí 26. a v tomto čísle nehledejte šifru.

V cíli se dozvídáme všechny šifry z lineárky, které jsme nestihli, včetně finálového zlatého hřebu, kdy úkolem bylo se dostat zpět na 4 km vzdálenou základnu, časový limit 38 minut. Nikdo letos do cíle nedoběhl, i vítězným Roflkoptérům došel čas někde tři stanoviště před cílem. Když to sumíruju, tak letošní ročník měl opravdu rekordní počet šifer a aktivit na jednu šifrovačku. Prezentace šifer a vyhlášení vítězů se protáhlo, takže nakonec jsem měl soukromou postfinálovou aktivitu – dostat se na vlak do Brna, časový limit 24 minut.

Letošní ročník hodnotím jako jeden z nejlepších. V první fázi spousta jednodušších, ale pěkných šifer. Šifry z druhé fáze mi už připadaly překombinované a u té třetí naopak lituji, že jsme je nestihli. Když to počítám, tak letos bylo celkem 47 šifer a aktivit, což je skvělé, akorát časový limit tomu prostě neodpovídal. Zvláště v nelineárním Matrixu mají i dobré týmy prostoje, dopouští se omylů, šumů v komunikaci, takže je třeba i u kyborgů počítat s větší časovou rezervu nežli na lineárních šifrovačkách. Byl dobrý nápad nechat první fázi na okraji města a druhou část v centru, takže jsme mohli po celou dobu využívat MHD a neztrácet čas jen kvůli přesunům. Průchod hvězdnou branou v divadle byl skvostně provedený. Webinfo fungovalo spolehlivě, lépe nežli smsky na dřívějších ročnících.

Nám Jeníčkům se opět vymstila nedostatečná koordinace, kdy zejména během noci jsme luštili nazdařbůh všechny větve první fáze, aniž bychom řešili, které kartuše potřebujeme a které ne. No a samozřejmě ta dlouhodobá neschopnost luštit v malých skupinkách. Tak ahoj za rok!

© 1999–2017 Robert-Antonio, robert@antonio.cz   Written in VI
Optimalizováno pro jakýkoliv prohlížeč zobrazující dle standardů XHTML 1.1 a CSS2, např. Mozilla, Firefox, Opera a Links.