Šifrovačky

Bedna IV

V Praze 6. května 2005

Někdy v úterý mne Robert přizval mezi Jeníčky, kteří se -marně- chystali vyhrát Bednu. Bedna je podobně jako Matrix šifrárna. Podstatně těžší, prestižnější a lineární. Mezi matfyzáky snad není, kdo by se nepokusil.
Robert po mně chtěl, abych do teamu vnesla selský rozum a snad i bláznivé nápady. To se mi vcelku povedlo, byli jsme dobrý team!
Startovali jsme z Vítkova, kde jsem nám nalámala šeříku. Robert oplátkou vyběhal první šifru, škrtací blbárna jak dělaná na počítač, i seběhl do Velkého vozu, zaprogramoval a vyplivl Riegrův pomník.
Seběhli jsme z kopce, po parku vyhledali drobných samolep s písmeny, hemžili jsme se jak mšice, opravdu prudce nenápadní. Tentokrát to byl Hálek na Karláku, konečně dorazili zbylí členové týmu, Zbyněk a Zdislava.
Šifra č.3 bylo dvacet slůvek překrytých písmenem, v okamžiku, kdy nám došlo pět skupin: horkovzdušný balón, pes, loď, vánoce a stůl, stačilo srovnat dle abecedy a mazat k Žofínu.
Na Žofíně jsme nalezli rozhovor dvou sběratelů o svatováclavské koruně, velkomoravském gombíku s bažantem, Brněnském Petrovu a Sv. Václavu. V mincovní soustavě chyběl jen Karlův most. Klukům bylo jasné, že ten nesmyslný textík dole je transpoziční šifra. A pak za XXXX místo Austrálie dosadili slovo most, který nás paradoxně odkázal k rozkošnému dřevěnému kostelíku Sv. Michala na Petříně.
Po třech hodinách luštění odpadl i Zbyněk, Zdislava to vzdala už u Mánesa. Jen Kuba se držel celou noc až do trpkého konce. Prostě za tři hodiny jsme došli k názoru, že přikládání k mapě řešením není a že spousta slov je dokulata. Že jsou vyznačená písmena leží v sedmi liniích nám nedošlo a dali jsme se podat.
Ale hledejte ve tři ráno Vrchlického na Petříně! S pomocí detašovaného navigátora Mikuláše a Zbyňka byl nalezen, dominová šifra padla do deseti minut a my jechali hledat vrbu a pět topolů na Malostranskou. Tam si Robýšek pohrál s kostičkami, ruce se mu míhaly rychle jako blesk, a já se třásla zimou.
Přes řeku na staré město, na Josefově si z nás orgové krapet vystřelili (a já na mapě nemohla najít vlastní nos), ale tajné bednářské znamení vydalo své tajemství, odkazujíc opět k řece za duhovou vílou. Trápila nás ta paní dlouho. Pak ale líbla Zbyňka múza na čelo, víla se zaškaredila a pokynula k metronomu.
Kyvadlo se kývalo, ale kloudné myšlenky nebylo. Ani čaj, ani perník Jeníčky neosvítili, inu spadla klec. Přes Stromovku a horskou dráhu jsme doběhli do cíle, zkontrolovat, kdo a kde odpadl. Ho-wa-da do cíle dorazili ve chvíli, kdy my hledali Vrchlického. Těsně v limitu, to zvládl jeden další tým.
Slunko hřálo, stromoví kvetlo a vzduch voněl. Ano, skončili jsme s Robertem v Prokopáku. Bylo to nádherné. Už si se letos ráchali v potoce? My ano.

sepsala Jarmila

© 1999–2017 Robert-Antonio, robert@antonio.cz   Written in VI
Optimalizováno pro jakýkoliv prohlížeč zobrazující dle standardů XHTML 1.1 a CSS2, např. Mozilla, Firefox, Opera a Links.