Šifrovačky

Jak jsme po 5 letech opět došli Bednu

Je to prokletí dobrých týmů, že se v nich těžko píší zajímavé reportáže z šifrovaček. Co také psát? Přišel, viděl, vyluštil. Žádné zákysy, žádné pochody na špatně vyluštěná stanoviště, žádné nápovědy, žádné propadání malomyslnosti a následné týmové Aha! po pěti hodinách koukání do papíru. Maximálně povýšenecké hodnocení šifer z pohledu starého parda a srovnávání se stopadesáti jinými šifrovačkami. Kdo máte podobných popisů plné zuby, jděte třeba sem, a vy ostatní si můžete poslechnout pohádku o koukání, vidění, kysnutí, ztracených deštnících a předhánění Pralinek. Nebojte se děti, dobře to dopadne, brambory jsou přece také dobré.

Foto

14:45 – Důležitou součástí šifrovací výbavy je deštník. Deštník je pro šifrátora totéž jako ručník pro stopaře – slouží jako hůl při ostré chůzi do strmého kopce; železná špička výhružně vytrčená do vozovky dobře funguje na nehodné řidiče, kteří neznají paragraf o přednosti chodců; dá se na libovolném stanovišti zapomenout a člověk si hezky protáhne kostru, když se pro něj vrací; a pokud mi po zmíněných peripetiích vydrží funkční, můžeme se konečně pod něj schovat, když v dešti dáte hlavy dohromady nad šifrou.
Tímto vyřizuji dík hodné pokladní v Centru Chodov, která si ho všimla ležícího na pultu a pamatovala si mne, když jsem se pro něj vracel z metra.

0. tři brány

Hele, támhleti borci si s sebou táhnou i stan...aha to jsou orgové!

15:30 – Nabuzení adrenalinem zkoušíme vykoukat z bednářské mapy, BedListů a úvodních pravidel něco, co by nám pomohlo v postupu a dalo tu tolik očekávanou konkurenční výhodu. Našli jsme toho docela dost. Např. že podle BedListů se ony tři brány dají přesně napasovat na tři brány do Stromovky – u Místodržitelského letohrádku, u sv. Gottharda a u bubenečského nádraží. Nebo že když v mapě propíchneme Lužánky (odkazované z BedListů), tak na druhé straně vyjde Hamerský rybník v Záběhlicích, kde bylo důležité stanoviště Matrixu '07. A to ještě bylo potřeba přesvědčit tým, že šnEk si svoji přezdívku píše opravdu tímto způsobem a nemá smysl v tom hledat šifru.
Foto Po vyhlášení pravidel bylo jasné, že všecky tyhle věci jsou nám nanic, tak jsme si zvolili ničím nezajímavou pozemskou bránu a ničím nezajímavé číslo 16. Když orgové při vyhlašování šestnáctku přeskočili, bylo jasné, že si ještě počkáme. Šel jsem tedy ještě pozdravit Heulwen z Kapitánů drtičů a tímto jí vyřizuji dík, že zvolila stejnou bránu a šestnáctku jako my.

Hodnocení: Dost pasivní aktivita. Prostě jsme poslali číslo a pak se jen nudili a čekali, než nás org vyvolá.

1#. tvary a písmenka [šifra]

16:26 – Zásadní problém Jeníčků je, že jsme zvyklí na složité šifry a jednoduché principy tudíž nezkoušíme. Díky tomu jsme zde zkysli zbytečně skoro hodinu, což nejvíce kvituje Olajda z Bulvy v bidetu, okázale nás předbíhající. Nu což, užij si svých 116 minut slávy.

Hodnocení: Zpětně musím říci, že to vlastně vůbec nebyla jednoduchá šifra, ale vcelku netriviální vícestupňovka, leč s velmi nematfyzácky intuitivním řešením. Takže vlastně velmi dobrá šifra do začátečního kolečka a na shození hřebínku elitním šifrátorům.

1@. morseovka v tetrisu [šifra]

Foto

17:24 – Jako kdybych to neříkal, jednoduché šifry jsou prostě mor a znalost písmenkové reprezentace tetrisích kostiček z Bedny 2003 a Matrixu 2008 je nám jen na škodu. Když už nevíš coby, tak zkus morseovku!

Hodnocení: Moc lehká šifra, abych ji mohl hodnotit, to nechám povolanějším :)

1$. golf [šifra]

17:49 – Poučen z předchozích nezdarů aplikuji to první, co mně napadne a ono to kupodivu funguje. Hezká delfská rychlovka.

Hodnocení: Stejně jako u 1@ příliš lehká šifra na hodnocení.

2. vektory [šifra]

18:10 – Náš dvorní šachista Karel cestou k letohrádku vyřešil šachovou třetinu, Kuba s Hérou vyřešili přesmyčky na kostce, a tak zbývající části dvojky jsou během pár minut. Bulvu v bidetu necháváme za sebou, čímž dosahujeme malého postupového rekordu (obvykle je předběhneme až na trojce až čtyřce). Cestou na trojku jdeme sami, ale díky tomu, že mapy.cz ukázaly čp. 19 kousek od vytyčeného místa, máme jistotu, že jdeme správně a holt jsme asi utekli pelotonu.

Hodnocení: Jednoduché a pěkné. Velmi dobrý nápad bylo potvrzení správnosti skrze číslo popisné.

Foto

3. obrázky [šifra]

19:05 – Letmý pohled na rozesazené Tučňáky, Pralinky a Abpopu nám dává vědět, že jsme se konečně dostali do správné společnosti, a postupová smska s 15. místem nám brzy dává za pravdu. Evropské vlajky naštěstí známe zpaměti a tak si krásné vyhlídky moc dlouho neužijeme a stoupáme dále.

4. třípísmenná slova [šifra]

19:47 – Co dodat? Zbyněk dostal nápad „a co segmenty na kalkulačce?“ a za 10 minut bylo hotovo. Franta Vomáčka by z nás měl radost.

5. zvířecí ulice [šifra]

20:20 – Mohu jen litovat týmy, co sem přišli za deště a museli vylézt odpornou blátivou klouzačku na kopec. Pro nás to byla jen normální strmá pěšina. Satisfakcí vám budiž bolestivé jelito na stehně, když jsem si dřepnul k obálce se šifrou a přehlédl tyč trčící opodál z trávy.
Šifra samotná byla rychlovka. Já vím, že se opakuji, ale bylo to opravdu tak. Slibuji, že už se to víckrát nestane.

Hodnocení: Pěkná šifra na týmovou spolupráci, každý stupeň měl jiné zaměření (konfigurace ulic na mapě–asociace se zvířátky–polský kříž), a tak každý z Jeníčků přispěl něčím do mlýna.

6. otočený semtamfór [šifra]

21:23 – Setmělo se. Princip otočeného semaforu dáváme okamžitě. Po zjištění, že samotné otočené semafory žádný význam nedávají, si všímáme mnoha dvojic písmen vedle sebe, které po otočení dávají stejnou semafoří konfiguraci. Po pár minutách dumání „hm a co s tím?“ si konečně všímáme stejně natočených ručiček. Ale i tak trvá ještě půl hodiny, než všecko natočíme a interpretujeme.

Hodnocení: Šifra nebyla těžká, protože všechny kroky byly něčím napovězené. Spíš mi připadala zbytečně piplavá a časově náročná. Možná si udělám nějaký prográmek na rychlý převod mezi abecedou a semaforem :)

7. Piet Mondrian [šifra]

22:18 – K šifře se dostaneme zkratkou, ergo strmou a klouzající prašnou pěšinou. Luštění byla téměř výhradně Karlova záležitost. Zatímco my ostatní jsme jen koukali a proklínali grafické šifry, Karel postupně odhalil jak morseovku, tak čtverečky, kam se měly doplnit chybějící barvy duhy.
Během luštění začalo krápat, díky čemuž jsem roztáhl deštník a nezapoměl ho na lavičce. Zpátky jdeme pro velký úspěch opět zkratkou, tentokrát kloužeme dolů. Jakpak to tu asi vypadalo po dešti?

Hodnocení: Princip šifry byl nakonec jednoduchý, ale toho balastu okolo! Všimli jste si např. že kromě pár horních řádků měla tabulka přesně 26 sloupců?

8. šestiúhelníková mřížka [šifra]

23:19 – Two-men-show s Karlem. Ostatní Jeníčci jen nechápavě zírali a zpětně ani já nechápu, co jsme tam všecko vyváděli. Vím jen, že scrabblítko na notebooku nám vyvrátilo, že jednotlivá slova jsou přesmyčky nebo že napsáním do čtverce by šla použít mřížka. Pak jsem si nakreslil slova do jakéhosi zdeformovaného fotbalového míče, zřejmě topologicky ekvivalentního šestiúhelníkové síti a nakonec Karel odhadl, že když čísla leží na topologicky různých uzlech, tak by mohla fungovat 6-symetrická šifrovací mřížka.

Hodnocení: Originální a těžká šifra. Ale to přece dělá Bednu Bednou, ne?

Foto

9. rating šifry [šifra]

00:33 – Po úspěšném vyřešení zjišťujeme, že nám cosi schází. Ne, deštník je v pořádku, ale desky s archivovanými šiframi jaksi chybí. Hledáním ztrácíme 20 minut. Tímto vzdávám dík Hérovi, který se uvolil se pro ní vrátit na osmičku. My zatím sestupujeme dolů podél bobové dráhy a náladu si spravujeme předběhnutím Tuč tuč tučnáků.

Hodnocení: Pěkná hardcore punková šifra, souhlasím však s Alberty, že písmena uvozující odpovědi byl matoucí balast navíc.

10. tekutiny [šifra]

1:27 – Jelikož stále prší, bereme zavděk tramvajovou zastávkou, ale tam již leží jakýsi mladý muž. Podle smradu, který vyvolává, tu nezakysnul na šifře, nýbrž na flašce ležící opodál. Šifra šla rychle, jen jsme se zasekli na posledním kroku přičítání a odečítání jedničky. Tímto vzdávám dík Zbyňkovi, který jen seděl opodál a najednou pronesl „a co takhle přičítat a odečítat písmena?“, čímž pádem nás zachránil od tradičního jeníčkovského zákysu na jednoduchých šifrách.
Voláme Hérovi, který by měl být někde poblíž. Prý opravdu je poblíž a blízkost šifry mu potvrzuje, že viděl v protisměru přicházet Pralinky. Ano, ty samé Pralinky, které ještě na devítce přišly 20 minut po nás.

Hodnocení: Jednoduchá odpočinková šifra.

11. kolo (ne)štěstí [šifra]

2:22 – Jedu-li vlakem směrem na Turnov nebo Lysou, neopomenu z karlínských viaduků vyhlížet zbytek starého mostu těšnovské trati. Tímto vzdávám dík orgům, že mne přinutili se podívat na most zblízka. Vůbec bych netušil, že má ještě zachovalé oblouky přímo lákající na stage nějaké drsnokešky. Ale zpět k Bedně. Blátivou klouzačku, kterou si spousta týmů užila na pětce, jsme si my užili zde – jen abychom zjistili, že šifra je schovaná u protějšího břehu Rokytky. S šifrou se prozíravě ukryjeme do průchodu hospody Večerní škola.
Každý z vás někdy v životě kysnul na šifře a kdo to popírá, tak tam kysne dodnes. My jsme zjistili 3×9 políček v kruhu, 27 znaků včetně podtržítka a tím to haslo. Nejdříve usnul Zbyněk, pak Kuba, pak já a hodiny plynuly. Dvě hodiny trvalo, než nás osvítil spásný nápad, že kruh obsahuje všech 27 kombinací trojic políček. Pak to najednou šlo ráz na ráz. Pravda, vědomí překonaného zákysu dodá do žil více adrenalinu, než všechny redbully a guarany dohromady.
Svítá a my spokojeně rázujeme podél Rokytky k Vltavě. Kolik týmů nás mohlo asi předběhnout?

Hodnocení: Originální těžká šifra, na kterou jsme se holt museli vyspat.

12. Carcassonne [šifra]

Foto

5:33 – Nebylo to tak hrozné, propadli jsme se jen o 5 míst. Po právě vyluštivším Absolutnu obsazujeme jediné suché místo pod betonovým soklem, a jelikož Carcassonne je náš kamarád, tak společně se Zbyňkem luštíme jedna báseň.

Hodnocení: Šifra vyžadovala znalost pravidel Carcassonne, které všichni neznají. Myslím, že v takovém případě by pravidla hry měla být k dispozici. Třeba také na nějakém zvláštním stanovišti místo šifry proti trudomyslnosti.

13. psací písmo [šifra]

6:29 – Střídavé indexy nahoře a dole, to určitě bude záznam tahů nějaké (pra)hry. Dámu, prší a člověče nezlob se jsme vyloučili jako první. Musí to být nějaká nesymetrická hra, když čísla na sudých a lichých pozicích se tak liší. Moc takových her nás nenapadá, nanejvýš Ovčinec a ten tam také nějak nepasuje. Už nevím, kdo přišel s tím spásným nápadem (asi Héra), ale díky čárkám a háčkům jsme okamžitě věděli, že to je to správné. Necháváme za sebou Drahoše a Tykadla. Pralinky už mezitím došly do cíle. Ano, ty samé Pralinky...ale však to znáte.

Hodnocení: Asi nejhezčí šifra letošního ročníku. Čárky a háčky dávaly dobrou nápovědu.

14. Yet Another Morse Code [šifra]

7:26 – Slyšeli jste někdy o vlaku duchů? To takhle jdete po nějaké hodně staré, nejlépe zrušené trati, za vámi to začne odfukovat a pískat a najednou se na vás řítí stařičká parní mašina. To se železniční duchové vedení samotným Zababou zlobí, že jim zrušili koleje či kýho výra, a tak straší nebohé smrtelníky. Nás takový vlak potkal během přesunu na čtrnáctku. Místo aby poslušně jel po Novém spojení, tak odbočil na trasu staré vítkovské spojky, dnes již přestavěné na cyklostezku. Naštěstí nás nepřejel, zastavil u šturcu na Sluncové.
U této šifry jsme měli i trochu štěstí. Rychle jsme zjistili, že všechna písmena se zapisují 4 znaky morseovky a identifikovali jsme čtverce s neexistujícími morseovkovými kombinacemi. Pak ale Héra vytáhl chlýfácké pomůcky, aby si to ověřil a shluky písmen nás praštily do očí. Nevím nevím, jak bychom se zde zdrželi nebýt chlýfácké tabulky – třeba já osobně „pavouka“ na morseovku nikdy nepoužívám. Necháváme za sebou Alberty a Ho-wa-da.

Hodnocení: Zpětně uznávám, že podle vzorového řešení chlýfácké pomůcky nebyly potřeba. Pak by bylo zajímavé ty shluky písmen dávat i v jiném pořadí, nežli je uvedené v chlýfáckém pavouku.

15. do cíle! [šifra]

Foto

8:08 – Samou radostí, že stihneme dojít do cíle v limitu, nijak nespěcháme. Kdybychom věděli, jak kousek za námi valí Alberti, uháněli bychom jinak a nemuseli se s nimi dělit o bramborovou medaili. No ale to jsme ještě nevěděli, takže jsme si v cíli v klidu vzali Bedničku a začali si hrát. Nejlépe to šlo Kubovi a za čtvrt hodiny bylo hotovo. Čtvrté místo je naše!

Hodnocení: Říkali jsme si, zdali letos bude nějaká Bednička nebo podobná elektronická lahůdka a nezklamali jste nás. Po tom, co vidím v komentářích, se upřímně divím, že to někomu vadilo. Že to nebyla „klasická“ šifra? Carcassonne také nebyla šifra, úvodní rozhazovačka do bran nebyla šifra, loňští roboti nebyla šifra – no a co? Minimálně mezi Jeníčky bereme nešifrové aktivity jako příjemné zpestření. Proto děkuji i za finálovou bedničku a ano, milí orgové, máte to zapotřebí :)

P.S.: Deštník mám stále u sebe, jupí!

Celkové hodnocení

Velmi zdařilý ročník. Letos se vám povedly dva hlavní pilíře každé šifrovačky – krásná a dosud nepoužitá trasa v přírodě (klobouk dolů, po devíti Bednách, šesti Matrixech a čtyřech Tapürech!) a hlavně originální a zajímavé šifry. Velké plus také dávám, že aspoň pro nás byly šifry velmi týmové a zapojili se do nich všichni Jeníčci.
Díky!

© 1999–2017 Robert-Antonio, robert@antonio.cz   Written in VI
Optimalizováno pro jakýkoliv prohlížeč zobrazující dle standardů XHTML 1.1 a CSS2, např. Mozilla, Firefox, Opera a Links.