Základy bezpečnosti v podzemí
Co je dobré si uvědomit předem – pohyb v jeskyních, kanálech, opuštěných tunelech a jiném nepřístupném podzemí je ze své podstaty riziková činnost. Stejně tak, jako je rizikové horolezení, jízda autem, tučná strava nebo kouření. Je to proto vaše rozhodnutí, že chcete objevit neznámá místa, dostat se do míst, kam skoro nikdo nechodí a trochu si uvolnit adrenalin, i za cenu zvýšeného rizika.
Následující bezpečnostní zásady sice riziko zcela nevyloučí, nicméně sníží na minimum. Tyto zásady nejsou oficiální, jde pouze o základní minimum, které by měl dodržet každý amatér, který chce na vlastní pěst prozkoumávat podzemí.
Světlo
Vezměte si dva na sobě nezávislé zdroje světla. Doporučuji čelovky, klasická baterka vám zbytečně zaměstná jednu ruku, kterou budete potřebovat na opírání, lezení apod. Jako nouzový zdroj se dá považovat i baterka na mobilu, ale raději investujte do dvou pořádných baterek, tolik peněz to zase nestojí.
Oblečení
Půjdete-li do kanálů, nutností jsou holínky a pracovní rukavice (kožené, ne tenké látkové). Vhodné je pak i oblečení s dlouhým rukávem, nejlépe overal.
V hlubší nebo silněji proudící vodě se vám budou hodit rybářské holínky do půli stehen (stojí 400-500 Kč).
Déšť
Přívalový déšť je suverénně největší hrozbou při návštěvě kanálu. Než se vydáte na cestu, zkontrolujte předpověď počasí. Hlásí-li déšť, nic neriskujte a odložte návštěvu na jindy. Uvědomte si, že při intenzivním dešti se může průtok vody v kanále zmnohonásobit během několika málo minut. Při opravdu velké přívalové vlně může voda dosáhnout až ke stropu štoly. Nepodceňovat.
Nebezpečné plyny
V uzavřených podzemních prostorách se mohou tvořit kapsy s oxidem uhličitým, který je těžší nežli vzduch a nemá kam unikat. Nedokonalým spálováním organického materiálu vzniká oxid uhelnatý – stačí když někdo hodí zapálenou louč do uzavřeného komína, nebo si ve štole udělá „vohníček“...lidé jsou nepoučitelní. Z kanálových splašků se může uvolňovat sirovodík nebo metan. Zastaví-li auto s puštěným motorem nad kanálovým poklopem, může zamořit špatně větraný úsek oxidem uhelnatým.
Levným a nespolehlivým detektorem CO2 je zapálená svíčka – hoří-li jasným plamenem, otrava CO2 pravděpodobně nehrozí. Lepším řešením jsou detekční trubičky – umí detekovat i jiné plyny, spolu s nasávačem stojí do 2000 korun. Sirovodík ucítíte snadno nosem už ve velmi nízké koncentraci, ale po čase si tělo na jeho zápach zvykne, proto v takovýchto prostorách dlouho neotálejte.
A pokud se vám nechce utrácet peníze za detektory, lezte jen do míst, kde jasně cítíte průvan.
Hlídka
Při speleologickém průzkumu vždy zůstává jeden člověk na povrchu, obeznámený s časovým plánem a schopný okamžitě zavolat a odnavigovat záchranu. Ano, chápu že o tuto nevděčnou roli nemá nikdo z vás zájem. V takovém případě se alespoň domluvte s kamarádem, že lezete tam a tam (nejlépe s gps souřadnicemi), a pokud do X hodin nezavoláte, že jste venku, ať zalarmuje hasiče.
Potkani
Potkani jsou sice chodící bankou spousty nemocí, ale nepředstavují vážné nebezpečí. Jsou plaší a na člověka neútočí.
Mnohem nebezpečnější jsou jejich výměšky. Budete-li se brodit vodou, zkontrolujte zdali nemáte na nohou nějaké otevřené oděrky. Pokud ano, odložte návštěvu na jindy.
